Jeho Milost P. Ladislav Kubíček, světlo věčné, ať mu svítí

Ladislav Kubíček

MUDr. Ladislav Kubíček
P. MUDr. Ladislav Kubíček 30.6.2003 na zahradě fary v Třebenicích
Narození	3. ledna 1926 Rachov  Československo
Úmrtí	11. září 2004 (ve věku 78 let) Třebenice  Česká republika
Příčina úmrtí	zavražděn (omráčen úderem, upálen)
Povolání	římskokatolický duchovní
Titul	Sídelní kanovník v letech 2000–2004
Nábož. vyznání	římskokatolické
Website	https://volny.cz/pater.ladislav/

MUDr. Ladislav Kubíček (3. ledna 1926, Rachov, dnešní Ukrajina – 11. září 2004, Třebenice) byl český katolický kněz a lékař, známá postava české katolické církve 20. století. Byl sídelním kanovníkem litoměřické katedrální kapituly. Stal se obětí brutální loupežné vraždy.

Život

Narodil se v Rachově na Zakarpatské Ukrajině a ještě v den narození byl pokřtěn místním farářem. Vystudoval medicínu a od 50. let působil jako lékař na různých místech na Moravě (např. Jihlava, pohraniční obec Vratěnín nebo Nové Město na Moravě). Roku 1959 byl však „pro nepřátelský poměr k lidově demokratickému zřízení“ propuštěn a poslán do Karviné, aby zde pracoval v dolech. Zanedlouho byl za náboženskou činnost uvězněn. Po propuštění začal pracovat jako brusič umělého kamene.^[1] Externě studoval teologii a 7. února 1967 byl tajně vysvěcen biskupem Štěpánem Trochtou na katolického kněze, ovšem byl mimo duchovní správu.

Do duchovní správy nastoupil od 1. srpna 1969,^[2] kdy dostal státní souhlas k výkonu kněžské služby a byl ustanoven kaplanem v Nymburce a současně administrátorem farnosti Veleliby u Nymburka. Od 1. srpna 1970 byl jmenován administrátorem v Benešově nad Ploučnicí a excurrendo administrátorem v Horních Habarticích, Jedlce, Malé Bukovině a Markvarticích. V těchto farnostech ale mohl působit jen dva roky. V letech 1972–1975 byl farářem ve Sloupu v Čechách na Českolipsku. Pak byl církevním tajemníkem přemístěn jako vikarista ke katedrále sv. Štěpána do Litoměřic, odkud se po roce přestěhoval do Třebenic, kde působil jedenáct měsíců. Po Třebenicích byl ustanoven farářem ve Vysokém nad Jizerou, kde zůstal deset let.

V letech 1987–1993 byl duchovním správcem ve Frýdlantě, pak v letech 1993–1999 v Bohušovicích nad Ohří, odkud přešel jako farář opět do Třebenic. Dne 6. listopadu 2000 byl litoměřickým biskupem Josefem Kouklem jmenován sídelním kanovníkem litoměřické kapituly s kanonikátem ceinoviánským.

Jako bývalý lékař - porodník se zasazoval o zrušení povinnosti pro nové gynekology, kteří v rámci atestace museli provést 20 interrupcí, čehož se povedlo docílit.

Na třebenické faře byl při loupežném přepadení 11. září 2004 zavražděn ^[3].

Odhalení pamětní desky Ladislavu Kubíčkovi v den 1. výročí jeho úmrtí 11.9.2005. Vlevo biskup Josef Koukl, vpravo arcibiskup Karel Otčenášek.

Pamětní deska. Autorem je akad. sochař Libor Pisklák

Busta z pamětní desky na zdi fary v Třebenicích

Z kněžského života

Ladislav Kubíček byl vyhledávaným zpovědníkem a duchovním vůdcem mnoha lidí.^{[4] [5]} Ve svých působištích byl znám tím, že dokázal přitáhnout lidi a také prací na opravách kostelů, které prováděl „amatérsky“ s brigádníky.^[6]

Osobní životopis

sepsaný Ladislavem Kubíčkem při příležitosti jmenování sídelním kanovníkem Svatoštěpánské kapituly v Litoměřicích

(Čteno při slavnostním jmenování 6. listopadu 2000 v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích)

„Narodil jsem se 3. 1. 1926 v Rachově na Podkarpatské Rusi, tenkrát v Československu, postupně v Maďarsku, pak v Sovětském svazu a nyní na Ukrajině. Pokřtěn jsem byl v Rachově - tenkrát v Košické diecézi - vodou Tisy doma, protože pro velkou zimu si netroufali mě odnést do kostela. Výuka náboženství ve škole byla jednoduchá: farář byl Maďar a nerozuměl česky a já nerozuměl maďarsky. Rodiče mě naučili se modlit, ale do kostela nechodili. Gymnázium jsem studoval v Brně, kde jsem se stal ministrantem u sv. Tomáše jako náš děkan P. Bezděk, pod vedením nynějšího profesora v Prešově, Novotného.

Maturoval jsem v roce 1945 - po ročním přerušení v důsledku německé okupace - a začal studovat medicínu. V roce 1948 jsem začal studovat zároveň teologii v Brně. V tomtéž roce jsem byl vyloučen ze studia medicíny a pracoval jsem jako pomocná síla v nemocnici v Moravské Třebové a zároveň jsem vedl Katolickou akci mezi studenty. Na příkaz ministerstva jsem po roce pokračoval ve studiu medicíny a promoval v roce 1950. Působil jsem pak jako lékař na různých místech jihlavského kraje.

Mezitím jsem prodělal základní vojenskou službu, kterou jsem nastoupil ve Škole pro důstojníky v záloze, ale při prověrce jsem byl přeřazen k elitním útvarům PTP, kde jsem také získal zkušenosti v práci na šachtě na Kladensku. Vojnu jsem ukončil na svátek sv. Kateřiny v hodnosti vojína. V roce 1959 byl se mnou rozvázán pracovní poměr ve státním zdravotnictví pro nepřátelský poměr k lidově demokratickému zřízení a nastoupil jsem na brigádu na šachtu v Karviné, kde jsem absolvoval havířský kurz. Tam jsem byl také zatčen - údajně jsem byl vedoucím dvou protistátních skupin, které se scházely jen k modlitbě a náboženské činnosti. Byl jsem odsouzen pro podvracení republiky. Po propuštění na amnestii jsem pokračoval v práci na šachtě a po úmrtí maminky jsem přešel do Kamenoprůmyslu v Letovicích, kde jsem v Závodní škole práce získal kvalifikaci lisovače a brusiče umělého kamene.

Mezitím jsem byl tajně vysvěcen na kněze biskupem Trochtou v Praze a v roce 1969 jsem byl ustanoven do duchovní služby, kterou jsem vykonával na různých místech diecéze.

Jelikož jsem byl krajským církevním tajemníkem Dlabalem označen za nejsocialističtějšího kněze, mám radost, že mohu být připočten ke slavné svatoštěpánské kapitule právě v předvečer Velké říjnové.

Vidím v tom i důkaz vítězství pravdy nad pavědeckou lží, vítězství Boží vůle nad pýchou mocipánů, kteří mně v kriminále prorokovali, že do kostela přestanu chodit."